Brněnští Ty Syčáci nikdy nezklamou. Přivezli humor, invenci, fantazii, bigbít a dobrou pohodu. A pak zmizeli do tmy. Vlastně do Brna. Zde je pár obrázků

Kdo nebyl v neděli v Husovce, může litovat. Jedlo se, pilo, hodovalo, ke slyšení byla výborná muzika a k vidění bezvadný kreslený humor. Bylo milo a veselo a my jsme zas po delší době litovali, že nemáme nafukovací divadlo. Výstava bude v Husovce k vidění do konce letošního roku. Zde je pár obrázků z vernisáže

Populární kapela Kalandr a Revival Band se po několika dlouhých letech vrátila na scénu a jako formu svého comebacku zvolila "neformální večírek". To bylo lišácké řešení, neboť veškeré chyby tím byly předem omluveny. Dlužno však dodat, že k téměř žádným nedošlo - naopak, k vidění byly věci nevídané. Třeba Vlasta Lepík v roli zpěváka ve Waitsově písničce Time. A až se Radek Svoboda doučí text Měšťáckého blues, bude moci býti příští večírek už normálně formální. Zde jsou obrázky

Marush, tedy kapela, která byla pro mnohé velkým tajemstvím, neboť nemá ani vlastní webovky,  nastoupila na scénu v klasickém nástrojovém obsazení školních besídek, tzn. 4 španělky. Jako krédo si stanovila nehrát písničky mladší než 40 let. Když Ondřej Hejma oprášil svůj hanspaulský zpěvníček a Oskar Petr největší hity Marsyas, přidali písně Animals, Boba Dylana, Karla Kryla a dalších, bylo jasné, že vstup do nové sezóny se nám náramně podařil. Zde je pár obrázků

Koncert Echtu byl předznamenán dvěma smutnými okolnostmi. Předně šlo o poslední pořad Klubu Paderewski v této sezóně a navíc v úvodu koncertu oznámil forntman Karel Malík úmrtí sochaře Olbrama Zoubka. Připočtete-li k tomu Malíkovy texty, které opravdu nejsou veselým pohledem do šťastné budoucnosti, bylo jasné, že je zaděláno na hodně "hořký pití". Že z toho byl nakonec krásný večer, lze přičíst, skvělému publiku, nasazení celé kapely, Malíkovu upřímnému zpěvu, dravému ságu i sametovému cellu Tomáše Schilly. Klub Paderewski se s vámi těší na viděnou v nové sezóně. Zde najdete fotky Echtu

Myslím, že Janě Koubkové se podařil husarský kousek. Přestože se celý život věnuje vokálnímu jazzu, otevřela novým CD A tak si jdu... zcela nový inspirační soudek. Písně z něj jsou laděny více do blues, daleko vězší důraz je kladen na text a jazzový scat je spíše jen žánrově dokresluje. A zmiňovat se zde o tom, že si k tomu přizvala famózní muzikanty, by bylo jen příslovečným nošením dříví do Athén. Zde je několik obrázků

Zpočátku se diváci do sálu trousili jen neochotně a tak to chvilku vypadalo na přesilovku. Pak ale vyslyšeli volání lidu Čanki, a zaplnili hlediště i tančení parket. Každý tančil deseti nohama a tleskal deseti rukama a to i přesto, že lid čanki je jen jednonohý. Nakonec z toho všeho byla úžasná čanki show. Zde jsou příslušníci lidu čanki na fotkách

Osud vložil do cesty tomuto koncertu mnoho překážek. Cesta z Brna do Varů se pro kapelu ukázala zarúbanější, než je běžné, což zapříčinilo zpoždění. To se ještě znásobilo nechutí Nikoliny novopečené ratolesti jít včas do hajan, a tak se publikum dočkalo napružené hudby s více než hodinovým zpožděním. Jelikož jsou ale mladí Varáci trpěliví a tolernatní, probíhal večer v atmosféře vzájemného přátelství a porozumění. A často i nadšení. Zde je pár fotek

Bylo to zřejmě naposledy, co mohlo karlovarské publikum spatřit svoje oblíbené Studio mladých. Jeho protagonisté totiž plánují umělecký rozchod a aby měli diváci čas setřít všechny slzy, přidali umělci po dramatu Eduard by to tak chtěl ještě několik písniček ze svých předchozích her. Zahálet však nehodlají, plánují nové umělecké aktivity, na které se i my pochopitleně už teď těšíme. Zde je několik posledních fotografií Studia mladých

Na koncert dorazilo zasvěcené, natěšené a rozdováděné publikum a o dobrou atmosféru bylo tak postaráno. Někteří tančili v poloze v sedě, ti kurážnější i v poloze vertikální. Mário Bihári kromě svých schopností hudebních prokázal i velký smysl pro příjemný a jemný humor. Zde je několik obrázků

Poutníci si několikrát posteskli, že jejich nové písničky vznikají za příliš silných porodních bolestí a proto se často vrací k osvědčeným hitovkám z dob minulých,  anebo k písním, které pro ně napsal nebo zaranžoval někdo jiný. Nejlepším z nich je jistý Antonio Vivaldi, jehož "Jaro" z cyklu Čtvero ročních období, předvedli s instrumentální bravurou. Zde je několik fotek.

Muzika kapely Plavci (nebo Rangers, chcete-li) stála vždy především na vynikajících vokálech. Je proto skvělé, že se po personálním tajfunu přidali k Janu Vančurovi další skvělí vokalisté Irena Budweiserová a Mário Biháry. A jelikož Jakub Racek výborně zvládá i party Milana Dufka, mohou Plavci nadále nabízet svůj původní repertoár. Zde najdete fotografie

Paul Batto spolu se svým spoluhráčem Ondřejem Křížem nevedou kolem svého muzicírování žádné řeči. Přijeli jedním osobákem s kytarou, keyboardem a reprobednou, zvukovku měli hotovu za 5 minut a pak zahrnuli diváky přívalem skvělé muziky. Jejich blues je černosšské, vesnické, předválečné, autorské i jiné a někdy to ani není blues. A zmínit je třeba i Battovu dokonalou češtinu. Prostě famózní večer. Fotky z koncertu

Hodně komunikativní umělci většinou úspěšně rozesmívají publikum. Baumaxa však dokáže spolehlivě "odrovnat" i svoje spoluhráče. Těmi je skvělá česko-slovenská partička jazzových muzikantů, které principál angažoval i přesto, že jinak nenechává na jazzu nitku suchou. Diváků přišlo tolik, že někteří sedící si museli stoupnout a stojící si neměli kam sednout. Zde jsou fotky z koncertu

Většina písní BRANu je zpívána bretonštinou, ale jelikož má zpěvák a ústřední postava kapely Robert Fischmann didaktické sklony, vždy posluchačům detailně vysvětlí, o čem ta která píseň pojednává. A to navíc s velmi humorným nadhledem. Důsledkem toho je pak třeba zjištění, že písně, které jsme dříve v podání Alana Stivella poslouchali s až nábožnou úctou, pojednávají mnohdy o věcech více než přízemních. zde najdete obrázky

Jakkoli se Jana Uriel Kratochvílová stylizuje do kosmických, prorockých a futuristických poloh, podstatné je, že výsledkem je perfektní muzika, parádní pódiová show a nadšené publikum. Kdo se přišel podívat na raritu a skandály, nedočkal se, kdo přišel na hudbu, odcházel nadmíru spokojen. Zde jsou obrázky z koncertu

Znovuzrozená Burma Jones mile překvapila hutným zvukem a kvalitní rytmikou. Posluchače neošidila ani o Sambu v kapkách deště a tak není divu, že zprvu zakřiknuté publikum velmi brzy roztálo. Na svou novou Sambu ale Burma ještě čeká. Tady jsou obrázky

Je velmi obtížné říct o kapele Ruchadze Band něco jednoznačného - ať co se týče národnosti muzikantů, hudebního žánru nebo rytmu skladeb. Co se dá říct s naprostou jistotou - že je to jeden z nejsladších bonbónků všech hudebních fajnšmekrů. Prostě a jednoduše - nářez! Tady najdete obrázky z koncertu

Top Dream Company je parta mladých mužů, kteří vědí přesně, co chtějí i co chce publikum. Jejich rytmika pracující jako dobře promazané pneumatické kladivo předčí Lauru i tygry a pětičlenná dechová sekce je určitě vymazlenější, než ta, kterou měly Krásné nové stroje. Tím byl logicky úspěch večera zaručen a v Husovce se zas po delší době tančilo. Zde je pár obrázků

Je velmi příjemné zjistit, že rozumíte dalšímu cizímu jazyku. Jazyk jidiš, ve kterém probíhal celý večer, je tak příbuzný němčině, že vzniká dojem, jako by to byl jen jeden z jejích dialektů. V dětství jsme se jednou na jazykové škole učili pro zpestření německou lidovou písničku v bavorském dialektu. Musím říct, že jidiš je daleko srozumitelnější. Zde najdete fotky

Milan Knížák a Aktual neošidili diváky o staré známe razantní fláky, ale přidali i několik písní novějších, které občas překvapily svou formou blížící se pop music. Pozornému posluchači jistě neušlo, že staré texty charakterizuje především veselý humorný nadhled, ty novější nabízejí vidění světa spíše apokalyptické. Ale to může být i věkem. Každopádně šlo o velmi vydařený večer. Tady najdete několik fotek

V dobách písničkářů ze Šafránu se často stávalo, že se diváci více těšili na povídání mezi písničkami, než na písničky samotné. Myslím, že u Jiřího Schmitzera z Ypsilonky to platí dvojnásob. Teprve jeho průvodní slovo umocňuje vtip textů, dává jim smysl a násobí jejich pointu. Zde je několik obrázků

Divaci byli nejenom nadšeni z hudební produkce, ale odešli z Husovky i poučeni. Malina Brothers používají jako řádná country kapela výhradně strunné nástroje (vyjma píšťaly). Ale i tak dokázali publiku představit nástroj poměrně neznámý. Jde o autoharfu, což je něco mezi citerou a niněrou. Spatřit jí můžete i na těchto fotkách.

Kapely přijíždějící do Husovky z jiných měst se většinou snaží sršet humorem na pro nás už poněkud únavné téma karlovarských Rusů. Ester Kočičková to vzala z jiného konce. Na scéně oživila legendární "karlovarskou losovačku" a na ní dokonce postavila celou dramaturgii koncertu. Byl to šťastný nápad a dobře se bavilo nejen publikum, ale i její kapela. Zde najdete obrázky

Nad naším klubovým klavírem vyřkl před časem ortel ladič - má zlomený pancíř a je nenaladitelné. A tak jej používají už jen písničkáři, kterým na kráse a čistotě tónu až tolik nezáleží. Ale pod rukama Jana Uviry napodobil náš stařičký Petrof novozákonního Lazara a doslova vstal z mrtvých. A Uvirovi dva spoluhráči dokázali, že hudba nezná hranic a hovoří všemi jazyky. Tady je pár obrázků

Jan Spálený s kapelou ASPM si na nic nehrají, jsou vždy sví a autentičtí. Nepodléhají módním trendům a tak se vám snadno stane, že při poslechu máte najednou pocit, že jsou 80. léta a sedíte někde v Redutě nebo v Malostranské besedě. Z technických důvodů pro nás pořídil tentokrát obrázky Láďa Duchoň z Karlovaské rockové mapy, za což mu Klub Paderewski srdečně děkuje a vy můžete zase jednou kromě uší potěšit i oči. Tady jsou

Nad konceretem visel před jeho začátkem Damoklův meč divácké nespokojenosti. Vlivem organizačních šumů jsme totiž avizovali koncert metalového Vladivojska, na poslední chvíli jsme informaci korigovali na Trio. Nespokojenost se však nekonala, diváci byli nadšeni a na mnohonásobnou děkovačku musel přijít i pes Terezy Kovalové Stark. Zde jsou všichni na obrázcích

Sálem divadla Husovka se tento večer prohnala žánrová smršť. Kapela Knezaplacení nabídla v první půli večera kromě country i spirituál, po přestávce přidal pianista, zpěvák a showman Petr Vondráček i klasický rock´n´roll, blues, soul i trochu toho popíku. Zde jsou všichni na obrázcích

Roháči se rozhodli nespat na vavřínech a na svůj tradiční vánoční koncert přivezli do Husovky dvě zbrusu nové hudební novinky a také dva velmi netradiční hudební nástroje. Nejprve představili autoharfu, o které bych byl ochoten přísahat, že jde o citeru, a pak také fanfrnoch, který jsem dosud obdivoval jen v rozhlase, ale netušil jsem, jak vypadá. Takže na prahu Vánoc - nové zkušenosti a vyprodaný sál. Tady je několik fotografií

The Fellas rozšířili svou rytmickou sekci o Dalibora Pelce na postu bubeníka a pro svůj jediný letošní klubový koncert zvolili karlovarskou Husovku. Přizvali si k tomu zajímavé hosty. Thoma Artwaye, který bavil diváky v úvodu večera a hvězdnou Tonyu Graves. Ta se bohužel do uzávěrky tohoto fotosetu na scénu nedostala.Zde je pár fotek

Zatím je Zrní ryze chlapecká skupina, ale v horizontu 10-15 let bude mít zpěvačku. Stane se jí dívka, které je v současnosti přibližně 6 let. Vím to jistě, protože všechny písničky už neomylně zná, celý koncert odzpívala spolu s kapelou z první řady a to s takovým zaujetím a rockovým vcítěním, že to jistě nenechalo Kladeňáky lhostejnými. Možná ji zahlédnete i na některé fotce

Tento koncert byl už týden dopředu vyprodán, takový byl o něj zájem. Z hudby Druhé trávy každou chvíli něco vykoukne. Jednou jsou to Jethto Tull, jindy zas Alain Stivell nebo Chris Rea. Důležité ale je, že nejde o nějaké žánrové těkání, nebo tápání. Za všech okolností je to pořád stejný, nezaměnitelný Robert Křesťan. A také proto ho mají lidé rádi. Zde jsou fotografie

Ačkoli jsou hudebníci z Vertiga zdatnými muzikanty, jejich produkce nesklouzává k samoúčelným jazzovým exhibicím. Muzika Vertiga je velmi citlivě propojena s poezií,  buď jako zpívaný text, nebo jen hudební inspirace. Zde najdete několik obrázků

Jan Burian se do Husovky nikdy nevrací se stejným programem. Tentokrát přivezl početný Bizarre Band a k vidění byly prazvláštní věci. Jan Burian stál u mikrofonu bez nástroje a zpíval, zatímco ho doprovázel tento miniorchestr včetně pianisty. Byl jsem trochu zvědavý, jak to zvládne pohybově, když jsou jeho ruce zvyklé během písniček běhat po klávesách, ale elegantně to vyřešil rukama v kapsách. Zde je pár obrázků

Pokud natěšení fanoušci získali během první půle dojem, že se Primitivové přerodili v bluesovou kapelu, druhý poločas je vrátil zpět do reality. Vše se rozjelo na plný pecky, zněl Zappa, Doors, hořely ohně a scéna se halila do dýmu. Během toho všeho skvělé  videoprojekce, zkrátka psychedelic jak má být. Snad se to podařilo aspoň zčásti zachytit na fotkách.

Jananas přijeli do Husovky se zpožděním, protože podcenili vzdálenost mezi Matkou měst a Světoznámými lázněmi. Brňavkou na této trase byl především úsek Karlín - Holešovice. Pak už ale běželo vše jako na drátkách - výborné písničky (novinky i osvědčené) plné humoru (břitkého i jemného), nadšení diváci a fernetický potlesk. Zde je několik obrázků

Přestože z automatického bubeníka, tedy třetího člena dua Electric Lady se vyklubal Problem Maker, který si bubnoval kdy chtěl a když měl, tak nebubnoval, ostatní 2 členové kapely  - kytaristka Tereza Hrubanová a basista Marek Cába hráli s takovým drajvem a nadšením, že kvalitu koncertu to nijak neovlivnilo. Zde je několik obrázků

Po první polovině koncertu přinesla Live Foyn Friis na okraj pódia několik svých CD a vinylů, čímž se přestávka protáhla skoro o 10 minut. Natolik její hudba a zpěv diváky zaujala  a po nosičích se jen zaprášilo. Já jsem měl nějvětší zážitek vždy, když opustila angličtinu a začala zpívat ve své rodné norštině. Severské jazyky v sobě mají jakousi zvláštní libozvučnost. A ještě je třeba zmínit hudebně vytříbenou kapelu. Tady najdete několik obrázků z koncertu

Žalman letos slaví sedmdesátku a tak jeho současné koncerty mají trochu slavnostní přídech. Nesou se ve znamení bilancování a posluchači mají tudíž šanci slyšet kromě novinek i výběr z toho nejlepšího. V tento večer vybral Žalman opravdu dobře, všichni odcházeli nadšeni. Zde je několik fotek

Ostrak Mode přijeli vyzbrojeni skvělou instrumentální zručností, množstvím elektronických krabiček, působivými kompozicemi i krásnými texty Karla Davida. Tento večer nemohl dopadnout špatně a také nedopadl. Byl to zážitek. Zde je několik obrázků

Slyšel jsem přesně to, co jsem chtěl slyšet - příběh o tetě, která přijela sníst husu, písničku Kolotoč, při které mi vždy defilují postavy z filmu Smradi, notnou dávku příjemného humoru, někdy i nechtěného. Diváci byli spokojeni a prodalo se hodně cédéček. No co byste chtěli víc? Tady je pár fotek

V úterý měli diváci možnost prohlédnout si krásy Venezuely obrazem, dnes ve středu se mohli nechat okouzlit podmanivou venezuelskou hudbou. Díky Martě Töpferové a Ernestovi Cheucosovi jsme zjistili, že hudba latinské Ameriky není jen bossa, samba a tango, ale je v ní mnohem víc rytmů, harmonií, poetiky, hořkosladkého smutku a krásy. Škoda, že jejich zbrusu nové album nemá ještě křestní list, v Husovce by šlo určitě na odbyt. Zde je několik obrázků

Stačilo zavřít oči a snadno byste uvěřili, že v Husovce hrají Return to Forever v době své největší slávy. Takový byla hudba Steve Clarke Tria nářez! A to ještě Vajco Deczi slibuje napříště variantu se zpěvákem a možná i kytaristou. Tak to si rozhodně nenechte ujít. Zde je několik fotek

Kapela Krausberry byla pro zahájení nové sezóny v našem klubu ta nejlepší volba. Byli milí, veselí, komunikativní, vtipní. A hlavně dobří. A v závěru večera dokonce udělali z některých odvážných diváků nové hvězdy bluesrockového mikrofonu. Vše je zachyceno na fotkách zde

Karlín, Dejvice, Libeň, Hanspaulka... Tuto báječnou okružní cestu Prahou připravil nadšeným divákům v Husovce písničkář Ivan Hlas. Vydatně mu v tom pomohli famózní spoluhráči - cellista Olin Nejezchleba a kytarista Norbi Kovács, který kromě svého nástroje ovládá bravurně nejeden cizí jazyk. Zde jsou všichni tři na obrázcích

Písničkářům slouží kytara většinou jen jako doprovodný nástroj. Lavashova kytara je však emancipovaná textům i melodii. Justin ji ovládá s bravurní virtuositou a dává jejím prostřednictvím písním překvapivé aranže a originální harmonie. Jeho dlouhé prsty běhající po hmatníku připomínají nohy velkého pavouka soukajícího svoje vlákna. A když Lavash do své produkce zapojí ještě pomocníky, jakými jsou hráč na foukačku Michal Kyselka, Devil´s Box, nebo zadní projekce, je výsledek dokonale plastický. Zde je několik fotek

Na koncertech bývá běžné, že všechnu smetanu v podobě potlesku slízne hlavní hvězda neboli frontman. Tentokrát se však o přízeň publika podělila Yvonne Sánchez se svými spoluhráči rovným dílem. Zatímco jí aplaudovali diváci za skvělé provedení krásných písní, kytarista Jiří Šimek si vysloužil ovace za medově podmanivá kytarová sóla a doprovodný kytarista Jonathan Ramirez za úžasnou interpretaci písně Chrise Isaaka "Wicked Game". Zde najdete obrázky

Během koncertu mi proběhly hlavou sand všechny cigánské filmy, které jsem kdy viděl. Ne snad, že by Bachatle Apsa hráli filmovou hudbu, to mě do nich vtáhly typické harmonie a skvělá muzika. Mário Bihári je skutečná star, není však v kapele jediná. Všichni čtyři jsou úžasní instrunemtalisté a třeba kytaristovi a zpěvákovi Peterovi Horváthovi chybí k Bihárimu jen trochu toho charizmatu. Zde jsou obrázky

Při podobných produkcích mě vždy napadá kacířská myšlenka, jak by nám asi znělo, kdyby si nějací Irové zamilovali třeba moravské lidúvky a hráli je kumpánům v dublinských pubech. Dlužno však dodat, že dvojice Malczyk & Jindra zvládla svoji etnickou misi se ctí a v každém irském pubu by jistojistě zazářila. Oba jsou špičkoví instrumentalisté a jejich představení mělo navíc lehce edukativní přídech. Posluchači se tedy jejich prostřednictvím podívali kromě Irska i do Skotska, Quebecu, USA a překvapivě i Rumunska. Zde jsou obrázky

Lenka Dusilová zraje umělecky jako víno. Její hudba bere dech a když se zaposlouchám, hned mám dojem, že tu je místy lepší než Laurie Andersson, jindy zas než Mari Boine, ale je to pořád originální, nenapodobitelná "dirty Lenka". Mimochodem – poslouchal jsem velmi pozorně a mohu potvrdit, že všechno co říkala, říkala zpaměti a mýlí se tedy  ti neumětelové, kteří neumí nic lepšího, než dštít kolem sebe žluč, zlobu, mizernou náladu a nastavovat nohu těm, kteří jsou lepší. Zde jsou fotky z koncertu

Trochu jsem si lámal hlavu, kam hudbu Lenky Nové s jejím doprovodným bandem zařadit. Chvilku z písniček vyčuhuje chanson, pak zas bossa nova nebo samba, latino, jindy je to zas nadupaný jazzrock. To však není vůbec důležité. Hlavní je, že Lenka je vyzrálá zpěvačka, její spoluhráči jedineční instrumentalisté a písničky mají osobité a kvalitní texty. Husovka prostě zažila skvělý večer. Zde jsou obrázky

Zdá se mi, že čím je Vltava starší, tím tvrdší hudbu hraje a to i přesto, že stále v měkkých tóninách. Ale ať je ta hudba tvrdá nebo měkká, stále je moc dobrá. A tak se v Husovce vesele hrálo a nové album Čaroděj dobře prodávalo. Zde jsou z toho obrázky

Rád chodím krajinou a pozoruji ji z rozhleden. S těmi novými je však ta potíž, že schůdky a podlážky jsou mřížkové, vidím hluboko hluboko pod sebe a trpím závratí. Petr Linhart do Husovky přivezl Rozhlednu v podobě stejnojmenného nového CD. Při jejím poslechu závrať nehrozí a rozhled je z krásný a daleký - do Mostu, na Kladno a ještě mnohem dál. Kdo nepřišel - neuvidí. Zde jsou fotky

Ačkoli se diváci s jejím novým albem minuli jen o vlásek, je na koncertech zpěvačky Horany vždy něco nového - nové písničky, nové historky ze slovenských hor, pro někoho jsou nové i hudební nástroje jako korýtkové housle, koncovka, mandola, buben dob...  A jelikož kytarista Janko už začíná pomalu "přicházet do let", na uvolněné místo benjamínka přichází mladší bubeník Štefanko. Pravda, jeho bicí souprava je zatím jen sporá, ale časem se v souboru, stejně jako jeho starší bráška, jistě zabydlí. Zde jsou fotky

Tradiční jazz se v Klubu Paderewski nehraje zase tak často, ale když se do něj pustí Darja Kuncová se svými instrumentálně famózními spoluhráči, je to opravdu pastva pro uši. Jen roztančit diváky se jim nepodařilo, ačkoli malý parket byl připraven. Vzhledem k věku publika je to však pochopitelné. Zde jsou obrázky

Že vystoupení dvojice Burian & Dědeček doplněné o Magdu Křížkovou nebude žádným křísením mumií bylo jasné už předem. Ale musel jsem se během produkce několikrát štípnout, abych se ubezpečil, že nesedím v karlovarském M-klubu v roce 1978. Tak přirozeně a samozřejmě vpluli všichni tři do svých kostýmů, které vysvlékli přesně před 30 lety. Byl to zážitek. Zde jsou fotky

Obrázky z koncertu nové formace Dory Barové Tellemarkk nám tentokrát poskytl Láďa Duchoň z KVRM, čímž se úroveň naší fotogalerie okamžitě zvedla. Děkujeme! Zde jsou obrázky

Divadlo Husovka se má zase jednou čím pochlubit. Díky skvělému dramaturgickému tahu se podařilo získat na naši scénu kulturní událost roku ještě dříve, než se dočká svého nepochybného mezinárodního sukcesu. Dlouho s napětím vyhlížený comeback kdysi zbožňovaných Menflowers překonal všechna očekávání a přinesl jedinečnou hudebně-taneční show. Neotřelé taneční figury a moderní choreografie, za které by se nemusela stydět ani Iveta Simonová s Milanem Chladilem, hudba lehce se nesoucí na vlně chytlavých, ale nepodbízivých melodií a nápaditých harmonií a pozoruhodné texty, které bývají v kritických kruzích charakterizovány jako „písnička k zamyšlení“ a v jejichž tématice a překvapivých pointách se najde snad každý posluchač. I když se v hledišti Husovky tísnili snad všichni, kdo v oblasti hudby v Karlových Varech něco znamenají, nezbývá než dodat – kdo nepřišel, může jen litovat. Nechť se tedy podívá aspoň na fotky

Duo Oldáš se odminule dokázalo ještě zlepšit. Olda Kaiser už hraje na housle jako virtuoz a přibral si k tomu ještě kontrabas, Dáša Vokatá zase získala sebejistotu v dialozích s ostříleným komikem a je tedy možné, že příště přijde i kouzelník. Zatím přinášíme pár fotografií.

Kluci z Máma Bubo si přes přibývající roky drží stále vysokou muzikantskou úroveň a mladistvý elán. Jejich koncert byl špičkový a pro posluchače byl jedinečným zážitkem, který nezkazí ani ten, kdo nedokáže zvládnout svojí špičku. Zde je pár obrázků

Zdá se mi, že čím jsou FFF&HD starší, tím jsou lepší. Hudebně vyzráli, upustili od dlouhých hudebních ploch, jejich texty jsou stále silné a písničky se tak staly sevřenější a sdělnější. Nástrojové obsazení navíc rozšířili o housle, čímž se jejich sound příjemně obohatil. Zde jsou obrázky

Mucha byla suverénní. Chvíli česky, chvíli německy, chvíli slovensky, ale vždy vtipná a originální. A muzika perfektní a našlapaná. Diváci odcházeli nadšeni. Zde jsou fotky

Hitparádu KVRM nevyhrál Marek Borský nadarmo. Píše báječné písničky a skvěle je hraje a zpívá. Jen mě trochu mrzí, že svoji písničkářskou jedinečnost rozpustil v soundu pětičlenného bandu. V Husovce ale obstál, nezalekl se nevděčné role předskokana slavnější Muchy a potěšil všechny posluchače. Zde jsou obrázky

Mladí HoTS Band nezklamali a potvrdili skvělou pověst polského jazzu. Nejen že se prezentovali skvělými instrumentálními výkony, ale celkový zvku bandu představoval jazz v té nejmodernější a neokázalé podobě. Kytara Mikołaja Poncyljusze musela rozechvět každé jen trochu romantické srdce. Zde je HoTS Band na fotkách

Zima mě nebaví, nekonečné omílání vánočních koled v marketech už od konce října otravuje a sníh po Silvestru jakbysmet. Proto mi dnes udělala radost Irena Budweiserová, když zapěla pašiovou píseň Angel Roll the Stone Away, čímž předběhla sněženky i podběl a přiblížila Velikonoce a potažmo tedy i jaro na dohled. Hned je mi lépe na duši. Zde jsou na fotografiích i dlaší písničky

Během večera jste mohli na scéně spatřit mnoho zajímavých lidí. Kromě hlavních hvězd Oskara Petra a Míry Kuželky to byl také vlastní syn Oskara Petra (divil bych se, kdybyste ho na fotkách nepoznali), nevlastní syn Ondřeje Hejmy, vlastní syn Fantomase, ukrajinský harmonikář a další. Díky těm všem ale bylo lze spatřit i tu postavu nejhlavnější - totiž Petra Kalandru. Byl přítomen ve všech písničkách, v srdcích diváků a věřím tomu, že jeho duch byl ten večer i na scéně Husovky. Zde jsou fotky

Pozvat na poslední koncert roku do Husovky loketské Roháče byl šťastný nápad. Nejenže naplnili prostřednictvím koled a vánočních písní celý sál sváteční atmosférou, ale přivezli i plný kufr cédéček, a tak si spousta diváků odnesla velmi vděčné vánoční dárky. Tak pěkné svátky a hodně štěstí do nového roku - Roháčům i vám všem! zde jsou fotky

Poutníci v Husovce zakončili svoje turné k 45. výročí založení kapely. Posluchačům předestřeli průřez svými 14 alby a když došlo na podrobnější představení všech 4 členů, nestačil jsem se divit při výčtu jejich bydlišť: Dvůr Králové n.L., Slavkov u Brna, Ostrava a Prievidza. Vzpomněl jsem si, jak obtížně jsme se v 80. letech scházeli ve zkušebně, a to jsme bydleli jen pár metrů od sebe. Klobouk dolů! zde jsou fotky

Od té doby, kdy jsme Longital viděli naposled v našem klubu, prodělal několik zásadních změn a nutno říci, že k lepšímu. Má nového bubeníka, tím pádem i nový zvuk, nové písně, nové album. Jen mě trochu zamrzelo, že zvolili i nový způsob dopravy - poprvé totiž nepřijeli do Varů vlakem, jak bývalo jejich dobrým zvykem, ale autem. Jakmile jsem však potěžkal jejich zavazadla, hned jsem to pochopil. Zde jsou obrázky z koncertu

Tento večer nabídl všechno, co k takové oslavě narozenin patří - gratulanty, dort, ohňostroj, dárky, hudební dárky, ovace i dojetí. A pan Jan Jirmásek všem ukázal, že přes těch 7 křížků do hudebního starého železa rozhodně nepatří. Zde jsou obrázky

Neřež představili publiku svoje nové album, které však nepřivezli, jelikož fyzicky vyjde až za 2 dny. Posluchači tedy slyšeli, ale nekoupili. Kapela Neřež jim však vyšla vstříc a přislíbila korespondenční prodej. Zde uvidíte fotky

Vocal Band Quartet se v Husovce představil v krátké době podruhé. A za dalších 10 dní vystoupí už potřetí. A všichni, kteří viděli tato dvě vystoupení, vědí, že se mají na co těšit. Výkon VBQ je totiž opravdu suverénní. Tady jsou k vidění obrázky

Některé comebacky někdejších hvězd nebývají právě šťastné a přínosné. To však neplatí o Dunaji, respektive Dunajské vlně. Je neokázalá, jejich hudba je pořád našlapaná a texty poeticky křehké. Tahle kapela dokáže pořád zaujmout i nadchnout a stojí za vidění i slyšení. Zde jsou k vidění na obrázcích

V průběhu koncertu postihla Antonína Gondolána indispozice pravé ruky, která je pro hru na kontrabas nezbytná. Tato nehoda však dala Gondolánovi šanci prokázat svoji všestrannost. Usedl k piánu a dal se do zpěvu. Potěšil tím posluchače, kteří přišli na písničky víc, než na jazz. Především tím však prokázal svoji flexibilitu a virtuozitu. Zde jsou fotografie

Petr Váša a spol. opět spustili svůj nekonečný vodopád nápadů a veselých,  originálních a dadaistických konceptů a fantazií, kdy posluchač má pocit, že by mohl poslouchat donekonečna a fotograf by mohl fotit stále a stále. Naštěstí, Syčáci měli zajištěný nocleh a mohli si tudíž ten večer "dělat, co chtějí". To přeloženo znamená, že se těšili do baru. Zkrátka i nekonečno má svoje meze. Zde sou fotky

Chodovští Bodlo si k oslavě 30. výročí pozvali hosty zvučných jmen, ale na scéně dokázali, že se hudebně mohou poměřovat i s největšími hvězdami svého žánru. Zkrátka, příznivci country si v tento večer přišli opravdu na své. Zde jsou fotky všech kapel

Xavier Baumaxa dokázal zaplnit Husovku do posledního místečka a tak došlo i na stojící diváky. Nadšeni nakonec odcházeli všichni, snad až na ty, kteří obdivovali Xavierova psa Maxe. Ten musel ještě před koncertem opustit umělcovu šatnu skrz nějaké štěkání, nebo co... zde jsou obrázky

Vždy když přijede Fleret do Varů, rád ochutná karlovarskou Becherovku. Ale jakmile se objeví na scéně, zavoní sál vždy slivovicí. Nejspíš je to tím, že ta je nějak latentně přítomná ve všech jejich písních. Když ne v textech, tak v jejich muzice a celkové atmosféře vůbec. Aby taky ne, když jsou z Vizovic... zde jsou fotky

Ne že by Efekti opustili písňovou formu, ale svoje opusy rozprostřeli do širších instrumentálních ploch, na kterých mohou dokonale rozvinout svojí muzikantskou invenci. A že mají co rozvinout, na to vemte jed. Zde je několik fotografií

Na představeních Jaroslava Hutky mám rád, že mě dokážou vrátit do doby klubových koncertů na konci 70. let, kterou ještě pamatuji. A vzhledem k atmosféře ve společnosti a buranizaci politické scény především v okruhu Hradu, získávají ještě ten potřebný spiklenecký charakter. Prostě Šafrán, jak má být. Zde je několik fotek

Andrej Polanský s Emülem Langmanem nezůstali nic dlužni své pověsti a svérázné aranže velvetovských evergreenů zahráli tak, že dokázali uhranout i všechny hosty veselé narozeninové párty. Zde najdete několik obrázků z této hudební události

Vladivojna divákům prozradila, že založila metalovou kapelu Vladivojsko, se kterou právě vydává debutové album. Po tom, co předvedla divákům v Husovce, soudím, že hudba Vladivojska musí být pořádný nášup. Zde je několik snímků z Husovky

Čeština trpí nadužíváním superlativ a ta pak devalvují, ztrácejí na významu a údernosti. Co potom napsat k tomuto koncertu...? Bylo to, jak já říkávám "mistrovství světa v hudbě"  a především tedy ve zpěvu. Marilyn Oliver vládne takovým hlasem a zpěvem, o kterém si mohou naše televizní Lucky, Lucie, Heleny či Ewy nechat zdát jen v těch nejdivočejších snech. Však to také publikum v Husovce náležitě ocenilo. Jo, a kapela byla neméně skvělá. Tak se podívejte na pár obrázků

Ačkoli šlo o vystoupení ostřílených umělců, o překvapení nebyla nouze. Málokdo určitě věděl, že Milan Pitkin je vtipný i bez koktání a navíc nádherně zpívá, že Ladislav Gerendáš je nejen báječným hercem a hráčem na křídlovku, ale i znamenitým a vtipným textařem a že hudebníci sedící v pozadí mohou být stejně virtuózní, jako ti v popředí scény. Tento večer se opravdu vydařil a zde si můžete prohlédnout několik obrázků

Tento večer bylo co slavit - Klub Paderewski zahajoval novou sezónu a Bluesberry se vzamatovávali ze šoku, když si je John Mayall vybral jako předskokany svého plzeňského koncertu. To už stálo za to, udělat si selfie se všemi diváky. Zde je kromě selfíčka i několik jiných fotek

Kladenští Zrní mají v Klubu Paderewski jedno privilegium - jezdí k nám v kratších intervalech, než ostatní účinkující. To proto, že jsou stále populárnější a raketa jejich úspěchu stoupá pořád vzhůru. Tentokrát, trochu předčasně, nám uzavřeli sezónu 2014-15 a my pevně věříme, že naše diváky přivítáme v Husovce opět v září na prahu sezóny 2015-16. Zde je několik zrnitých fotek

Traband dokáže pokaždé něčím překvapit, vždy přiveze něco nového. Nové album, nového člena kapely, nové dítě, nový účes. Zkrátka, žádný jejich koncert není stejný, jako ten předešlý. Jen ten typický dechno sound se nemění a to je dobře.Vždyť právě pro něj máme Traband rádi. Zde je několik fotek

Krchovský představil posluchačům svou chystanou sbírku, Andrej Polanský oblékl staré písničky Velvetů do zcela nového kabátu a Krch-off se uvedli tvrzením, že staré písničky už zapomněli a nové ještě neumí. No, tak zlé to nebylo, i když, pravda, do notových partů novinek občas foukl průvan. Důležité je, že jsou řádně ponuré, tak jak se patří. A chcete-li se dozvědět, co si Jura Krchovský koupil k Valentýnu, budete si muset jeho novou sbírku koupit. Zde je pár fotek

Obě písničkářky překonaly klimatické nástrahy a s vynaložením všech sil přicestovaly k nám. Stejné, ne-li větší nástrahy počasí  je asi očekávají i zítra na cestě domů. Večer však zahrály s plným nasazením a tak bylo co poslouchat a tato dobrodružná cesta nebyla rozhodně marná. Zde je několik obrázků

V ten veselý večer nebyla Čína a čínské album Mňágy jediným tématem a důvodem k radosti. Slavilo se i narození "novopečené" Volfinky, tedy dcerky Franty Volfa Veronky. A tak Františka neminula cesta na scénu, aplaus, děkovačka a gratulace od Mňágy. Zde je několik fotek

Cestovatel jsem jen průměrný a nějakou větší zahraniční výpravu plánuji nejvýš jednu do roka. Tento večer jsem si jich ale naplánoval hned sedm. Jan Burian představil sedm ostrovů v Baltském moři tak podmanivě, že nešlo odolat. A přidal k tomu ještě písničky. Co zbude z mých plánů netuším, ale vím, že tyto písničky zůstanou. Zde je pár (tentokrát nepovedených fotek)

Snad to bylo tím, že byl pátek třináctého, nebo spíš, že jsme se ten večer sešli většinou vrstevníci, všechny hovory, ten večer vedené, stočily se vždy na stárnutí a s ním spojené zdravotní obtíže. A kapelní pes Garáže Kulich nepřišel ani na závěrečnou bouřlivou děkovačku. Inu, stárneme všichni. Ale Garáži to šlape pořád. Zde najdete fotky

Luboš Pospíšil má tu výhodu, že diváky nadchne, ať spustí osvědčený hit, nebo úplnou novinku. Ačkoli se mu blíží už sedmý křížek, je totiž stále tvůrčí a invenční, což s doprovodem mladých a výborných muzikantů dělá z jeho koncertu opravdový zážitek. Zde jsou všichni na fotkách

Je to jen nedávno, co jsem psal anotaci na koncert Luboše Pospíšila a použil jsem frázi "hlas, který si nespletete". A byl bych si ho už spletl, kdybych při koncertu Ztracených iluzí zavřel oči.  Byl bych přísahal, že zpívá Pospíšil a ne Bohumil Zatloukal, tak krásný má Bohumil hlas. Ať je to pravda, nebo můj osobní pocit, je jisté, že slyšet Ztracené iluze není ztráta času. Zde jsou obrázky

Hodně písní z repertoáru BRANu známe už z podání Alana Stivella, kterého chováme v nábožné úctě. Když nám frontman BRANu podrobně vyložil podstatu textů těch písní, došlo sice k jejich odbožštění, ale zaryly se ještě více do našich srdcí. Vždyť se v nich v zpívá o tomtéž, o čem v drtivé většině našich lidovek - o lásce, sexu a alkoholu. Zde jsou ftoky z koncertu

Tahle kapela trochu klame tělem. Na první pohled vypadá, že jde o nezkušené elévy, ale jakmile spustí, je jasné, že jde o protřelé muzikanty. Zpěvačka Šárka Adámková nechala v rámci uměleckého sebe zpytu kolovat hledištěm svůj deník, aby do něj diváci zachytili svoje postřehy a dojmy. Myslím, že si v něm nepřečte nic nepěkného, úspěch byl absolutní. Zde jsou nějaké obrázky

Z původní sestavy Plavců, jak si ji pamatuji z dětství, zbyl už pouze Jan Vančura. Přizval si k sobě však skvělé spoluhráče a především famózní Irenu Budweiserovou, se kterou se může bez obav pustit do starého repertoáru založeného především na kvalitních vokálech. Současní Plavci jsou prostě skvělí a obejdou se bez záchranného kruhu. Zde je několik fotek

S loketskými Roháči máme v Klubu Paderewski tu potíž, že nám vždy mimoděk připomenou, že jsme zase o rok starší. Možným východiskem z toho je, aby v našem klubu Roháči zahráli i při jiných příležitostech, než jsou Vánoce. Už se na tom pracuje. Zde najdete několik fotek

Během koncertu došlo k jedné zvláštnosti. To když Aleš Háma nechal spoluhráče v šatně a na scénu pozval svoji maminku, se kterou zahrál několik písní. Rázem se totiž skupina Stigma Kretena proměnila v Háma Family. Důležitější však bylo, že se vybrané vstupné proměnilo v podporu obecně prospěšné společnosti "Náhradním rodinám". Zde si prohlédněte fotky

Tak to Tomáš Kočko určitě nečekal - už léta zpívá o zbojníkovi Ondrášovi a najednou v Husovce sedí sám Ondráš. A hned v první řadě! Naštěstí nedošlo k různici ani k oloupení, ti dva si ten večer prostě padli do oka. A když Tomáš Ondráše roztleskal a rozezpíval, bylo jasné, že setkání dopadne dobře. A taky dopadlo! Zde jsou z této události fotky