Sezónu 2020-21 jsme nemohli zakončit lépe, než keltskou hudbou. Je sama o sobě krásná, lidé ji milují a VMKOVD v čele s Pavlem Žemličkou ji opravdu umí a dělá ji skvěle. Zde je to vše na fotkách

Vzhledem ke žhavému vzduchu, který se tetelil nad městem, se návštěva do chládku ponořené Husovky ukázala jako velmi dobrý nápad. Zvlášť, když se tam na scéně sešli čtyři členové Tria Jana Hrubého. Jak je jejich zvykem, zahráli náramně. A jelikož početné publikum poslouchalo pozorně, uslyšelo, jak si v jedné písni podali ruce Vladimír Merta s Antonínem Dvořákem. No, kdo z vás to má? (jak říkával Jiří Paroubek). Zde je k vidění několik obrázků

Šárka Adámková se svou kapelou přivezla do Husovky pohodu, romantické rozpoložení, půlnoční déšť, příjemnou muziku a taky nové album. Pro naše publikum to bylo nejméně na příštích 14 dní poslední setkání s živou hudbou. Zpěv je holt zpěv a ten je nebezpečný. Zde si můžete prohlédnout fotky

Irena Budweiserová s Jakubem Rackem ukázali, jak jsou tyto koncerty v dnešní době důležité. Kromě skvělé muziky dokázali vnést do současné tísnivé atmosféry humorný nadhled, odlehčení a dobrou náladu. A to se jim ještě podařilo pokřtít nové CD Křídla. Kdo přišel, nelitoval a odcházel s úsměvem. Zde jsou k vidění fotky

Jak se říká mezi příznivci trampské muziky, loketští Roháči "umí". Ale umí nejenom hrát, zpívat a komponovat, ale i pěkně slavit. Na svoje 45. narozeniny si do Husovky pozvali hvězdného Štěpána Raka, který se jim odvděčil kytarovými fanfárami a pak i uhrančivou písní o rouškách, která byla tak silná, že se rázem všem divákům v sále lépe dýchalo. Zkrátka oslava jak má být. Zde je to vše na fotkách

Vladivojna La Chia se tentokrát představila v podobě, jakou Husovka dosud nepoznala. Jak napovídá název pořadu -Vojnuška sólo - úplně sama. A bylo to zas docela jiné, originální, opět výborné a nikdo se ani na chvilku nenudil. A došlo i na povídku! Zde je to celé na fotkách

Kapela Švihadlo potěšila klasickým reggae rytmem, veselými, vtipnými a místy dokonce angažovanými texty a přitom roztančila celou Husovku. Co víc si přát? Zde si prohlédněte fotografie

Pořad Keltská hudba zrajejako víno. Začínal jako komorní koncerty na naší malé scéně a za několik let vyspěl ve formát, který by snesla i Lucerna. Výtečné pěvecké i instrumentální výkony všech účinkujících! zde je pár obrázků

Nevzpomínám si, že bych od dob koncertů Jardy Hutky ze 70. let slyšel publikum odzpívat s umělcem celý koncert od začátku až do konce. Až teď při koncertu Pokáče. Ne pár zasvěcenců, ale všichni, ne jen refrény, ale celé písně, ne po vybídnutí umělcem, ale zcela spontánně. A nejen sborově se mohlo projevit publikum, ale i sólově - jak je patrno z fotografií. Dlužno vzpomenout i předskokana, cellistu Pavla Čadka, který prokázal notnou dávku talentu i originality a i on se těšil zaslouženým ovacím. Zde jsou oba na fotkách

Bluegrassová kapela Cop už koncertuje jen zřídka a tak Míša Leicht stojí stále častěji před publikem jen sám s kytarou. Jeho koncerty se tedy žánrově blíží spíše folkovému recitálu. Jelikož ale texty stále voní prachem cest a jsou srozumitelné všem, odchází milovníci žánru spokojeni. Zvlášť když si je Míša dokáže získat svou civilní bezprostředností i smyslem pro humor. Zde jsou obrázky

Byl to zvláštní koncert se zvláštní atmosférou. Jan Burian neměl zrovna chuť vyjadřovat se k současnému dění, ani moc mluvit, o to více chuti měl k písničkám. A jelikož pro ně sahal nejčastěji do 70. a 80. let, stala se z toho pro mě taková malá hitparáda. Je to totiž období, které mám v jeho tvorbě nejraději. Na tento koncert budu asi dlouho vzpomínat. Zde je několik obrázků

Říci, že Miloš Meier je veliký showman, by bylo jen polovinou pravdy. Tento mladý, sympatický, usměvavý muž je především velký hudebník a famózní bubeník, který dokáže sám se svou bicí soupravou královsky bavit celý večer zcela zaplněný sál. Nikdo neodcházel z Husovky zklamán. Zde jě několik fotek

Lenka Dusilová dokáže vždy diváky zaujmout, překvapit a silou svojí hudby plné pestrých zvukových ploch a efektů i uhranout. Subtilní texty se stávají nedílnou a samozřejmou součástí její hudby. To se Lence podařilo i v Husovce před zcela zaplněným hledištěm. Myslím, že nikdo neodcházel zklamán. Zde je několik fotografií

Laura a její tygři a Klub Paderewski měli tento večer jedno významné pojítko. Byl to na obou stranách jejich první letošní koncert. I z toho důvodu se Tygři vyfotili s diváky a Paderewski si vyfotil Lauru. K vidění byl i kapelní pes, tlumočník do znakové řeči, tanec v hledišti i na scéně. A jelikož v kapele žár stále trvá i hodně skvělé muziky i energie. Zde je to na fotkách

Tak, a Vánoce můžou začít! Nejdůležitější ze všech předvánočních rituálů máme totiž za sebou. Samozřejmě jde o tradiční Vánoční koncert loketských Roháčů. Je už stejnou samozřejmostí, jako třeba zapalování prskavek. A že se, jako vždy, vydařil, by vám potvrdili všichni diváci z nabitého sálu. Zde je několik obrázků

Peter Lipa s AMC Triem Husovku nejprve roztleskali a pak i rozezpívali. Rozezpívali jí tak důkladně, že si diváci zpěvem vynutili i přídavek. Skvělé zpříjemnění adventního času i prohloubení přátelství a porozumění mezi národy. Děkujeme. Zde jsou fotografie

Atmosféra tohoto dobročinného koncertu byla úžasná a neopakovatelná. Z diváků sršelo tolik energie, vitality a radosti, že to mnohdy nedokážou ani ty nejdivočejší kapely. Skupina A basta nezůstala v ničem pozadu. Hrála pro radosi i do skoku a tak se diváci vrtěli a tančili jak na nohách, tak i na vozících. Zde je několik fotek

Vltava přivezla fanouškům "Náklad štěstí", což je nejen koncertní program, ale i název souborného vydání všech jejích alb. Důkazem, že tím pojmenováním trefili do černého, budiž fakt, že všichni diváci odcházeli opravdu šťastni. Zde je to na fotkách

Pro Žirafu? Samozřejmě, že Jana Koubková zpívala pro diváky. Ale bez nároku na honorář a vybrané dobrovolné vstupné putovalo ve prospěch Denního centra Žirafa. Její koncert byl jako vždy skvělý, repertoár tentokrát hodně inspirovaný Osvobozeným divadlem. Celé to bylo navíc milé a dojemné. Zde jsou fotky

Husovka bývá někdy divadlem, jindy hudebním sálem, nebo tanečním, i přednáškovým. Tentokrát se stala chrámem, až po okraj naplněným kázáním evangelického duchovního Sváti Karáska. To zprostředkovala kapela Svatopluk s charizmatickým Rosťou Tvrdíkem, ale sám kazatel z pódia vše podporoval a jistil. Kázání padla na úrodnou půdu, neb diváci nechtěli účinkující pustit ze scény. Zde je to na fotkách

Jablkoň zahrála všechny svoje osvědčené hity a předvedla publiku, jak je flexibilní. Když si potřebují kolegové trochu odfrknout, promění se v Půljablkoň, promění diváky v kamarády zařazením trampské písně i vyzve je k tanci při ploužáku nebo valčíku. A to vše ve skvělé náladě. Zde je pár obrázků

Biskup Václav Malý zhodnotil stav naší společnosti po 30 letech demokratického vývoje. Hovořil kriticky, sebekriticky, zpříma, upřímně, bez vytáček a kliček. A nezapomněl ani chválit. Zkrátka tak, jak má mluvit kazatel a duchovní pastýř. Zde je pár obrázků

Jiří Dědeček by rád zpíval písně o lásce, ale v současné společensko-politické situaci mu nejen ožívají staré protestsongy, ale vznikají i zbrusu nové, trefné a břitké. A tak skvělý večer na přeplněné malé scéně divadla Husovka vyvolával reminiscence na někdejší spiklenecké folkové koncerty z dob totality. Zde je pár obrázků

Občas se u nás stane, že umělec opustí pódium, aby si zaexhiboval s nástrojem přímo v řadách diváků. Ale Mucha vtrhla mezi diváky, aby si s nimi za doprovodu vlastní kapely zapogovala. A to se jen tak nevidí. Samozřejmě, že o spolutanečníky nouzi neměla. A o přízeň posluchačů také ne. Zde jsou fotky

Hudba Praha Band diváky nadchla, ale zároveň i překvapila. Kluci nejen že přejeli všechny své nejznámější fláky, ale závěrem přidali i Jethro Tull a dokonce i Luboše Pospíšila. Publikum odcházelo šťastné a zpocené. Tedy částečně i proto, že jsem o pauze zapomněl vyvětrat. Tak pardón. Zde uvidíte obrázky

Los Quemados přivezli do Husovky takový náklad muziky, že jsme ještě dlouho po skončení koncertu museli vymetat noty z prázdného sálu. Diváci netančili jen proto, že kroky samby zná málokdo. Ale na židlích se vrtěli všichni. Zde je pár obrázků

Vokální PoPo Trio osvěžilo běžný repertoár Klubu Paderewski a posunulo jeho žánrové hranice zase o kousek dál. Klidný večer s příjemnou hudbou. Zde jsou fotky

"Minuty" dokázaly v Husovce to, co se ne vždy každému podaří. Nejen že roztančily skoro celý sál, ale zároveň potěšily svou brilantní hrou uši i těch nejnáročnějších posluchačů. Není tedy divu, že po koncertě šlo jejich nové lesní album na dračku. Zde uvidíte fotky

Loketští Roháči si přijeli do Husovky zavzpomínat a vzali to opravdu z gruntu. Nejen že publiku zahráli to nejlepší z období let 1975 - 2000, ale uspořádali i malou improvizovanou výstavku dobových fotografií. Vznikla tak nálada mírně nostalgická a aplaudující diváci svolili k odchodu jen proto, že v prosinci budou Roháči v Husovce zas. Zde najdete fotky

Jan Sahara Hedl a Blanka Šrůmová zaplnili Husovku až po střechu. Zahráli a ženy odcházely rozechvělé a muži rozdivočelí. A taková je Něžná noc! Zde to uvidíte na fotkách

Spojení Beaty Hlavenkové a Oskara Töröka je opravdu šťastné. Konstelace klávesy, trubka, bicí a zpěv není s výjimkou free jazzu právě obvyklé a když do toho zazní verše Bohuslava Reynka, výsledek je okouzlující. Zde je k vidění několik obrázků

Kalandrův Revival ze sebe opět vydal to nejlepší (ostatně jako vždy), za což sklidil od zaplněného sálu nekončící ovace. Ovace tak velké, že musel čtyřikrát přidávat. Nakonec musel zakročit hostující zpěvák Vlasta Lepík, který ve Waitsově písničce Time sdělil posluchačům, že všechno má svůj čas. Tedy i tento koncert, sezóna 2018-19 a odchod domů. Diváci tedy nakonec odešli, protože dobře vědí, že se spolu uvidíme zas po prázdninách v září. A my se na to moc těšíme. Tak, pěkné léto! Zde je několik fotek

Čtvrteční večerní potlach na osadě Husovka se fakt vydařil. Přijeli kamarádi z Brna, vytáhli kytary i banjo, hodně se hrálo, zpívalo i tlachalo. Potom kluci ty nejlepší kusy nahraný na CD s ameryckym názvem The Tramp nabídli kamarádům a ty si jich pár koupili a taky nějaký cancáky. A pak už zapadlo slunko a ztichnul les a kluci už museli zpátky do Brna a my se těšíme, že zas brzy přijedou. Tady sou obrázky z kroniky

Lewis Creaven dokáže bavit publikum naplno celý večer. Ať už svojí roztomilou češtinou, hlavně však bravurní hrou na kytartu opepřenou akrobatickými prvky (hra zuby, za hlavou, za zády), sympatickým projevem a skvělou muzikou. Tou je zemitý, hutný bluesrock, postavený na virtuózní sólové kytaře. Česká rytmika nezůstala kvalitou pozadu a tak z toho byl skvělý hudební večer. Zde je to na fotkách

MarZ účinkuje v různě početném obsazení. Někdy ve třech, jindy v pěti, nebo také ve dvou jako v Husovce. Přesto jsme mohli slyšet pestrou paletu hudebních nástrojů. Kromě kytar také bicí, basu, pozoun, nebo ukulele. Především ale podmanivé písně v převážně mollových tóninách s osobitými texty a neotřelými aranžemi. Takže vzkaz pochybovačům - cesta na MarZ má smysl. Zde najdete fotografie

Brněnská kapela Květy předvedla to nejlepší, co je možno v tomto žánru slyšet. Písničky s kvalitními texty, originální aranže bez zbytečných efektů a plné nasazení. Celé hlediště dokázala postavit na nohy. Však také diváci odcházeli nadmíru spokojeni. Zde je to na fotkách

Luboš Pospíšil nestárne, ale zraje jako víno. Především jeho hlas. Spoluhráči Ondřej Fencl a Michal Hnátek jsou pro jeho Trio velkým přínosem, komorní aranžmá písničkám moc sluší a příjemně se poslouchají. Zde je pár obrázků

V Husovce se po delší době opět tančilo. A není divu - rytmika Abraxasu šlape bezchybně a Slávkovi Jandovi to hraje a zpívá stále jako zamlada. Pěkný večer plný kvalitní rockové klasiky. Tady je několik fotek

Phil Shoenfelt s Davidem Babkou se báječně doplňují. Philův podmanivý zpěv s ponurou, ale krásnou melodikou dokresluje David Babka bravurní hrou na sólovou (a vlastně i doprovodnou) kytaru, kterou dokáže zastoupit celou jejich kapelou Southern Cross. Diváci odcházeli okouzleni. Zde je to na fotkách

Dorota Barová se v rozmezí 4 týdnů vrátila do Husovky podruhé a pokaždé s trochu jinou muzikou. Tentokrát nadchla diváky křehkou průzračnou hudbou a  krásně zpívanými texty a básněmi převážně polských autorů. Zde je několik fotografií

Poutníci přijeli do Husovky představit svoje chystané, už 16. album. A jelikož neošidili ani milovníky starých osvědčených hitovek, odcházeli domů spokojeni všichni. Zde je několik fotografií

Tomu, co předvedl Matt Long se svým triem v Husovce, jsme v mládí říkávali "pořádnej nářez". Prostě  bluesovej barák, našlapanej od sklepa až po střechu úžasnou autentickou muzikou. Matt je úchvatný zpěvák a zpívat umí i jeho sólová kytara, jejíž tóny se vznáší a kudrnatí nad rytmickým spodkem, který tvoří basa a bicí. Nehraje si na hvězdu, protože nemusí - on jí prostě je! Zde je to vše na fotkách

Slovenská písničkářka Katarína, alias Katarzia zaujala diváky v Husovce netradičním pojetím hudby a autentickou výpovědí svých textů. Za pozornost stálo i její zhudebnění básně Václava Hraběte, kde se s češtinou poprala rozhodně lépe, než český premiér. Zde jsou obrázky z koncertu

Jamie Marshall proměnil tentokrát svůj loňský úspěch v triumf. A Amplified Acoustic Band dokázal, že je rovnocenným partnerem a ne jen doprovodnou kapelou. Basistka Svatka Štěpánková za Jamiem v ničem nezaostává a tvoří s ním dokonalé duo. Že to, věrni svému jménu, umí i bez mikrofonů a elektrických hejblat, dokázali publiku během večera hned dvakrát. Zde je to na fotkách

Tellemarkk zaujal publikum v Husovce snad vším - nevšedním nástrojovým obsazením (cello, basklarinet, perkuse, trombón), využitím eletronických efektů, civilním a bezprostředním vystupováním bez hvězdných manýr, samozřejmě skvělou uvolněnou muzikou. A na závěr dokonce trojnásobným telemarkem! Zde je to vše na fotkách

Od Petra Linharta jsme zvyklí, že nás na svých albech a koncertech vždy provede zašlými osudy a krajinami starých Sudet. Ale s Majerovkami máte šanci procestovat tímto způsobem celou republiku. A nad podmanivými tóny se při tom vznáší tajuplný opar starých přízračných legend. Původní členové kapely obnovili starou spolupráci teprve nedávno a tak si na své přišli především pamětníci a znalci starých kusů. Jistě se ale mohou těšit i na nové. Zde najdete obrázky

Oslava sedmdesátin Honzy Hrubého v Husovce proběhla tím nejlepším způsobem - pořádnou porcí skvělé muziky. Převážně irské lidovky zpestřila i hudba z luhů bulharských a českých.Shoda personálních náhod tomu chtěla, že se na scéně sešel vlastně Kukulín a přeplněný sál se náramně bavil. Zde najdete fotky

Na Xaviera Baumaxu se do Husovky nahrnulo tolik diváků, že vzala za své i naše pořadatelská místa. Koncert jsem tudíž slyšel na chodbě přes dveře a nemohu o něm nic trefného napsat. Ale soudě dle hurónských projevů publika byl úspěch famózní. A tak to má být. Ale pár fotek jsem udělat stihl

Byl to příjemný hudební večer. Nejprve hráli a zpívali Plzeňáci (Chuť) a přestože inzerovali pop-rock, předvedli pěkně nadupané a zvučné funky, které nenechalo publikum chladným. Následující kapele Loudky nejsou texty rozhodně lhostejné a dává si na nich skutečně záležet, což je přístup, který mám rád. A jelikož jsou přes své mládí protřelými hudebníky, bylo co poslouchat a ani křest jejich premiérového alba nebyl jen planým rituálem. Přeju jim dlouhou a plodnou budoucnost. Zde jsou obě kapely na fotkách

Slovenský jazzový zpěvák Peter Lipa dostál své roli hlavní hvězdy podzimního programu beze zbytku. Zcela zaplněný sál uhranul svým famózním zpěvem i civilním projevem. AMC Trio se představilo nejen jako doprovodná kapela, ale i jako soubor svělých individualit, kde každý dostal svůj prostor a možnost předvést svoje instumentální schopnosti. A jelikož do sebe vše skěve zapadlo, odcházeli diváci nadšeni. Zde je několik obrázků.

Bluetet vnesl do předvánočního chaosu trochu westernové romantiky. Vůně stájí a prérie nahradila na chvíli purpuru a punč. Pro tu chvíli to byla příjemná změna. Zde je několik fotografií

Byl to koncert, který se nesmazatelně vryje do paměti a kde si uznání zaslouží nejenom účinkující hudebníci, ale i diváci a vlastně všichni zúčastnění. V ulicích totiž panovaly tak extrémní klimatické podmínky, že na chodnících i ulicích bylo možno hrát hokej a vykolejil by i autobus. Vypravit se po nich za kulturou vyžadovalo notnou dávku kuráže, odvahy a lásky k hudbě. Extempore však podali tak sthující výkon, že si nezaslouží, abychom zde mluvili o počasí. Zde je to na fotkách

Ačkoli letošní advent kalendářně ještě nenastal, u nás v Husovce už ano. Zasloužili se o to pan Jindřich Volf a jeho svěřenci Vocal Band Quartet a Henry Volf Trio. Díky jejich vokálnímu a instrumentálnímu umu zavoněl v sále punč a zazářil vánoční stromek. A k tomu všemu ještě spousta jazzu a spirituálů. Zde je to na fotkách

Tolik ušáků pohromadě ještě v Husovce asi nebylo. Dokonce i za mixážním pultem! Prostě vzpoura mozků je vzpoura mozků. A jelikož to vše podpořili ještě Shoe Cut, bylo toho večera v Husovce pěkně veselo. Zde je to na fotkách.

Country Legends připravili publiku v Husovce vlastně takovou country hitparádu. Sypali z rukávu jeden šlágr za druhým. A jelikož bylo vše dotvořeno i originálními anglickými texty, mělo představení i mírně edukativní charakter. Zde je několik fotek

Kapela zrní zaplnila Husovku až po střechu a diváky odměnila skvělým vystoupením, světelnou show, novými písničkami i gejzíry energie. Báječný večer jak má být. Zde je několik obrázků.

Vše se mění, vše je v neustálém pohybu a tak není divu, že když člověk 2 roky nevidí zpěvačku Horanu s jejími syny, dočká se mnoha změn a novinek. V tomto rodinném bandu už neúčinkuje nejmladší syn a hráč na buben dob Štefanko, starší syn Janko si zkrátil vlasy asi o 0,5 metru a celé se to už nejmenuje Horana a syn, ale Hmlisto. Sama Horana poněkud zklidnila a zjemnila svůj projev, což stvrdila na svém novém CD. Zde jsou k vidění obrázky

Není snad lepšího vhledu do historie a mentality národa, než poslechnout si jeho lidové písně. Písně sefardských židů jsou plné bolesti, smutku, svérázného namlouvání i exotické romantiky. Tím jsou vlastně podobné i těm našim, ale přesto tak jiné...  Skvělá hudební adaptace Pavla Žemličky i slovní doprovod Honzy Anděla. Zde jsou k vidění fotky

Vystoupení dvou skvělých saxofonistů se zpěvačkou Petrou Brabencovou bylo opravdovým hudebním zážitkem. O tom, že hudba spojuje národy, bylo už napsáno mnoho. Dnes v Husovce se to potvrdilo. Zde je několik fotek

Jedním slovem by se hudba Vanua2 dala charakterizovat jako pohodová. Přesto však hudebně nadupaná a instrumentálně precizní. Písničky se většinou nesou v rytmu reggae, občas blues, ke slyšední byla i jedna "blueeffectovka". Yannick Tevi není jen exotickou ozdůbkou - se svým monumentálním hlasem tvoří neodmyslitelnou nosnou páteř souboru. Zde jsou k vidění fotky

Pozoruhodné bylo, že 4Trio Vladivojny La Chia zařadilo do svého nástrojového rejstříku i theremin. To je elektronický hudební nástroj, který vynalezl roku 1920 ruský fyzik Lev Sergejevič Těrmen a u nás ho proslavil v 70. letech minulého století plastik Jiří Kába Kabeš. Dlužno dodat, že i hráčka 4Tria ho ovládala virtuózně. A pokud máte pocit, že jste v životě slyšeli už všechno, tak českou státní hymnu hranou na humra s doprovodem thereminu určitě ne. Jimi Hendrixovi v hudebním nebi možná zazvonilo v uších. Zde je několik fotek

Slyšel jsem Plastiky poprvé od jejich generačního rozpolcení a musím říct, že jejich plastičtější frakce byla pro mě příjemným překvapením. Sólová kytara i aranže se zjednodušily a posunuly sound kapely více do 70. let a do období bondyovek. Zpěv zbyl na Pepu s Vráťou. Pepa pečlivě artikuluje a Vráťa dodává veršům sílu. Dobré to bylo. Zde jsou Plastici na fotkách

Klub Paderewski zažil undergroundový svátek. Na jeho scéně vystoupilo jedno z nejpozoruhodnějších hudebních těles posledních let - orchestr BBP. Představil svoje poslední a skvělé album "Je čas". Jako hosta si ho přizvali populární karlovarští FFF&HD, kteří ukázali svou novou tvář - bez excentrického zpěváka a s druhým bubeníkem, Zdeňkem Konopáskem. Výsledkem je uvolněný freerock, který je rozhodně krokem dopředu. Zde je několik fotografií

Jsou zpěváci a kapely, se kterými se báječně cestuje. Například Yvonne Sánchez, nebo Los Quemados vás v mžiku přenesou do Jižní Ameriky. Zpěvačka Andrea Ruilova Barzola váz vezme až na ekvátor, tedy rovník. Zkrátka do Ekvádoru. A když k tomu parta českých muzikantů přidá užasnou hudbu nabitou latinskými rytmy, je z toho velkolepý zážitek. Kdo si to nechal ujít, může litovat. Zde je to vše na fotkách

Sympatický a bezprostřední Američan Chris Bergson dostál své pověsti bluesmana světového jména a nadchl zaplněnou Husovku. Dokázal se oprostit od zaběhnutých bluesových šablon a zaujal netradičními harmoniemi a postupy. Na závěr nabídl dokonce Jimiho Hendrixe. Nakonec proč ne - vždyť sestava na scéně byla nástrojově totožná s The Experience. Zde je několik fotografií

Na koncerty Vladimíra Merty chodím už rovných 40 let a přiznám se, že jsem dosud netušil, že Merta hraje na saxofon. A to dokonce s takovou vervou a virtuozitou, že kdybych zavřel oči, uvěřil bych, že slyším Třešňákova Kormana. Nehledě na momentální Mertův respirační hendikep. Bylo to pro mě velmi příjemné překvapení, stejně jako vlastní písničky Ondřeje Fencla. Zde jsou oba na fotkách

Brněnská Mucha odstartovala novou sezónu Klubu Paderewski ve velkém stylu. Razantně, nekompromisně, hlasitě i vtipně. A to vše za hurónského řevu zaplněného sálu. Lepší začátek jsme si nemohli přát. Zde jsou fotky

Před Irenou Budweiserovou stojí několik nových životních rolí. Stala se tchýní a v dohledné době bude i babičkou. Snad i proto prosakují do jejích promluv témata stáří. To je však zcela zbytečné. Energie má na rozdávání a její nový spoluhráč Jakub Racek jí otevírá širší možnosti vyjádření. Nejen že je skvělým doprovodným hráčem, ale také zpívá. Na play list tedy přibyla i dueta. Zde je několik fotografií

Když vstoupí na scénu Luboš Andršt a Guma Kulhánek, je to stejné, jako když na zelený pažit vběhne FC Barcelona. A podle toho vypadá i hudba - kytarová sóla propletená basovými linkami vytváří neopakovatelné bluesové ornamenty - hudební tik-taka. Hodně se vzpomínalo na Vláďu Padrůňka, ale víc s láskou, než se smutkem, vždyť Guma Kulhánek je víc než rovnocennou náhradou. Krásný bluesový večer v Husovce si můžete prohlédnout na fotkách.

Hudba PEDOPATu byla pro publikum rozhodně překvapením. Zdeňka Vřešťála mají lidé zařazeného zkrátka úplně jinam. Tato partička z mládí mu teď pomáhá splnit dávný rockový sen a uspokojit jeho žánrové alter ego. Pro mě však byla největším zjištěním informace o letité repertoárové (a snad i personální) posloupnosti se skupinou Krausberry. Ostatně - na písničkách i jejich veselých textech to bylo znát. Tady najdete fotky z koncertu

Díky Sefarským písním Velmi malého komorního orchestru Varvary Divišové ožila v Husovce po delší době opět tzv. "malá scéna". Očekávali jsme totiž ménší diváckou návštěvu a toto očekávání ještě podpořily bouřlivé klimatické podmínky. Hlediště se však zaplnilo vrchovatě a diváci mohli slyšet nejen cizokrajnou hudbu v exotických harmoniích, ale díky zasvěcenému průvodnímu slovu Honzy Anděla i skutečné lidské příběhy, více než 500 let staré. Tady najdete pár fotek

Myslím, že žádná jiná kapela by nedokázala to, co Kalandr a Revival Band - odehrát v Husovce v jediné sezóně 3 koncerty a to vždy před zcela zaplněným hledištěm. A v tom závěrečném to dotáhnout ještě ke 3 přídavkům. Toto byl smysluplný comeback! Zde je pár fotek

Písničky Ivana Hlase mě vždy dostanou do příjemně smutné, nostalgické nálady. Stojí mi za to přetrpět těch pár v médiích stokrát odrhnutých hitovek a jsem ve svém živlu. A virtuózní Norbi Kovács s Olinem Nejezchlebou je skvěle dotvářejí. Jen jejich komické vložky mi příliš nesedí. Jelikož ale mají u publika úspěch, jde nejspíš o můj osobní problém. Moje humorové repceptory zřejmě pracují na jiné frekvenci. Zde si můžete prohlédnout fotky

The Wild Roots jsem viděl naposledy před pár lety ve finále Hitparády KVRM a musím uznat, že od té doby ušli velký kus cesty. Jejich hudba získala na melodičnosti, aniž by se zpronevěřili svému žánru. No a pak už nastoupili Stroy, dostáli své výborné pověsti a byli nepřeslechnutelní, Tady najdete obrázky

Netušil jsem, že původcem myšlenky Mezinárodního dne jazzu je hrdina mého mládí Herbie Hancock. O to jsem raději, že jsem se mohl na průběhu tohoto koncertu, byť jen minimálně, podílet. Skutečným mezinárodním dnem je 30. duben, ale pořadatelé se chtěli vyhnout kolizi s čarodějnicemi a proto se hrálo o den dříve. Kolizi s prodlouženým víkendem, ozdobeným slunečným počasím, se však vyhnout nešlo. Přesto byla divácká účast důstojná a koncert perfektní. Zde jsou k vidění obrázky

Pěvecké svěřenkyně (a svěřenec) Lucie Víškové si v Husovce vyzkoušely, že sál s živým publikem, kapelou a reflektory je trochu jiné kakao, než školní učebna. Dlužno dodat, že všichni obstáli se ctí. Večer měl do jisté míry charakter rodičovského sdružení, čímž ale kvalita produkce nijak neutrpěla, naopak, žánrové spektrum Klubu Paderewski se opět rozšířilo. Zde jsou všichni na obrázcích

Paul Batto je taková zvláštní národnostní hříčka. Svoje bluesové písničky hraje a zpívá, jako kdyby právě přijel z Chicaga (ostatně i tak vypadá), češtinu mrská tak, že by se od něj mohl klidně učit i český tzv. "premiér" a přitom je to Slovinec. A jeho virtuózní spoluhráč Ondřej Kříž je zářným příkladem toho, že hudba spojuje národy. Zde si prohlédněte několik fotografií

Top Dream Company měli ten večer velmi tvrdou konkurenci v KV Aréně, kde karlovarská Energie úspěšně usílila o návrat do extraligy. V konkurenci ale obstáli -  nebylo sice vyprodáno, odehráli však skvělý koncert ve výborné atmosféře. Sympatické bylo, že v dnešní době plné dohadů kolem ochrany osobních údajů, vyhlásili boj anonymitě a během každé písničky byli téměř všichni jmenovitě představeni publiku. Zde je několik fotografií

Vince Agwada se hned po pár skladbách suveréně zařadil do pantheonu bluesových hvězd, které v této sezóně defilují v našem Klubu Paderewski. Nechci mluvit přímo o podobnosti, ale když jsem slyšel jeho barvu hlasu a virtuózní kytaru, několikrát jsem si vzpomněl na Jimiho Hendrixe. Myslím, že nejde o názor subjektivní - potvrdil ho nadšený řev zaplněného sálu i slova uznání kluků z Bernard Blues Bandu, kteří obsadili první řadu. Zde je Vince na fotkách

Vzpomínám si, jak jsem v roce 1991 v karlovarském KASSu poprosil Jaroslava Hutku, aby mi zahrál Sokrata. Překvapil mě otázkou: "Myslíš si, že ta písnička má v dnešní době ještě nějakou platnost?" Tuším, že jsem tehdy neuměl smysluplně odpovědět. Soudím ale, že každá písnička má svou vlastní kvalitu a je třeba ji chápat v kontextu, ve kterém vznikla a i když ten kontext pomine, kvalita písničky zůstává. Včera, když Jarda zahrál "Tady domov mám", tedy písničku, která mi byla v 70. letech oporou a společenským kompasem, uvědomil jsem si mrazivý fakt, že ta písnička má stejnou váhu a platnost i v dnešní pološílené době. Zde jsou fotky

Britský bluesman Will Wilde si ke svému českému turné vybral famózní spoluhráče v podobě kapely The Bladderstones. Sám je skvělým hráčem na foukačku a sólovou kytaru. Jeho krásný, plný a skvěle intonující vokál (zvlášť v nízkých polohách) mi silně připomněl Nicko Christiansena z holandských Livin´ Blues. A když se tato čtveřice skvělých bluesmanů pustila do hraní, byla náhle Husovka plná muziky až po strop. Obzvláště, když se Will Wilde pustil do kytarového dialogu s Tomášem Frolíkem. Zde je k nahlédnutí několik fotek

Když se slaví výročí, Nezmaři vědí, co se sluší a patří. Celý koncert začal prezidentským projevem a pokračoval písničkovou retrospektivou, doplněnou videoprojekcí. Pamětníci si tedy mohli zavzpomínat a nepolíbení se poučit. A spokojeni odcházeli ti i oni. Zde je k vidění několik fotografií

Oldáš neusnul na vavřínech a přestal být Magorovým memoriálem. Dáša s Oldou rozšířili repertoár a sylšet jsme mohli skvělé provedení Krylovy Karavany mraků nebo Skalákovu Tesilovou verbež, která byla příjemným osvěžením. Vzhledem k vývoji politické situace a volbám do parlamentních výborů bych doporučil napříště i Červený vejložky, ale to samozřejmě záleží na Oldáši. Každopádně je jejich prodikce výborným zážitkem. Zde je několik fotografií

Když jsem byl upozorněn, že většinu publika tvoří mladé blondýny, přehlédl jsem hlediště a zjistil, že je to skutečně tak a já jsem jedna z mála výjimek potvrzujících pravidlo. Jelikož však kytara měla tu správnou barvu a rytmus i harmonie byli magicky podmanivé, našlo se dost potěchy i pro mužské uši. Zde najdete několik fotografií

Ač se to na první pohled nezdá, Eva Turnová a Vráťa Brabenec mají mnoho společného. Oba jsou muzikanty píšícími novinové sloupky, oba jsou nebo byli "plastickými lidmi", oba mají velký smysl pro humor - lhostejno zda vyrůstá z absurdit současnosti nebo z vezeňských cel totalitního režimu. A oba mají po dnešním večeru mnoho nových příznivců, pokud se tedy někdo z diváků seznámil s jejich produkcí poprvé. Zde je pár obrázků

Brněnská kapela, která umí to, co já v dnešní době dokážu už jen těžko pochopit - v tradičním nástrojovém obsazení být noví, originální a neotřelí, chytit to zase z trochu jiného konce. Diváci se skvěle bavili a muzikanti si získali jejich sympatie i svojí skromností a bezprostředností. Zde je to na obrázcích

Marek Borský přijal nevděčnou roli předskokana slavnějšího bandu a vypořádal se s ní na jedničku. Zahrál nové písničky a dokázal zaujmout a potěšit nejen přítomné diváky, ale i členy kapely, která vystoupila po něm. Zde je Marek na fotkách

Bylo skutečnou duševní očistou vidět, jak navzdory dnešním xenofobním náladám, rozdmýchávaným laciným populismem, dokázala polsko-kubánská zpěvačka s německým občanstvím za doprovodu českého pianisty a mexického kytaristy, skvěle bavit zcela zaplněný nadšený sál. Co k tomu dodat? Snad třeba - Stop chmurným náladám. Tento klub je náš!. Zde najdete několik fotek

Folkové (a samozřejmě i bluesové) zpěváky lze rozdělit do dvou kategorií - jedni zpívají vsedě a druzí vestoje. Petar Introvič se během večera dokázal zařadit do obou kategorií. Jeho tělesná schránka totiž v posledních dnech a týdnech prochází generální opravou a to je stav, kdy žádná poloha není trvale bezbolestná. Introvič však není žádná bábovka a dokáže i tyto trampoty obrátit v humor. Celý večer byl proto příjemný, veselý a plný potlesku a přídavků. Zde je pár obrázků

Všechno je jednou poprvé. To platí tentokrát o beznadějně vyprodaném sále v Husovce i přes úpravu hlediště "k stání". Předskokan Jamie Marshall nejprve diváky uhranul procítěností svého bluesového projevu a Vladimír Mišík s Etc... následně doslova nadchnul. Mišík tentokrát odzpíval celý set sám a Etc... podali snad životní výkon. Není divu, že závěrečné ovace nebraly konce. Zde je několik obrázků

Ideová podstata uvedená v názvu večera se Janu Burianovi zdařila. Ačkoli se autor žhavým tématům dnešní doby nijak nevyhýbal, předestřel je s nadhledem a humorem. Diváci depresi nepropadli a odcházeli rozjaření. Ještě že máme písničkáře! Zde jsou fotky

Povolebnímu koncertu Jana Buriana předcházela vernisáž Dva v jednom autorů Zdeňka Sláby a Karla Polomise. Zahájilo jí loketské vokální sdružení Loktet a po nezbytných proslovech už přišlo na řadu to, co k vernisážím nezbytně náleží - víno, chipsy, konverzace a legrace. Zde je několik obrázků

Populární Kalandr a Revival Band zaplnil v předposlední den roku 2017 Husovku víc, než postačuje kapacita hlediště. Šlo však o večírek neformální a tak diváci byli veselí, neformální, ohleduplní a tolerantní. Se starým rokem se naše divadlo nemohlo rozloučit lépe. Zde jsou obrázky

Úvodem večera zaujalo diváky pěvecké Po-Po Trio doprovázené Karlem Šimandlem a pak už všichni obdivovali pozoruhodnou scénickou kompozici "O (té)" v podání taneční skupiny při karlovarské ZUŠ v choreografii Petry Blau a režijním vedením Hany Frankové Hniličkové. Klub Paderewski tím poněkud vybočil ze své tradiční žánrové linie a chybu tím rozhodně neudělal. Zde jsou obrázky

Po delší době se v Husovce sešli karlovarští jazzmani a to je vždy svátek. A navíc bylo co slavit - nadcházející Advent a také udělení letošní Ceny barona Schonecka Ladislavu Gerendášovi. A když závěrem zapěli všichni Narodil se Kristuspán, mohlo se jít domů v povznesené náladě. Zde je to na obrázcích

Kdybyste tuhle paní potkali někde v marketu a místo klobouku měla třeba igelitku, v životě by vás nenapadlo, že je to velká bluesrocková star minimálně evropského formátu. Vybavena hlasem k nerozeznání od Janis Joplin válí kytarová sóla s absolutní samozřejmostí, bez zbytečných manýr, gest a laciných efektů. V závěru dokonce jednu "Joplinku" posluchačům nabídla a stačilo zavřít oči a byli jste rázem třeba ve Woodstocku. Zde je několik obrázků

Kapela Neřež má za sebou tak dlouhou a bohatou historii a košatý repertoár, že dokáže být neotřelá a originální, i když právě nepřiveze nové CD, nebo speciální program. A jelikož umí vše dochutit příjemným humorem, je jasné, že produkce končí nadšenými ovacemi. Zde najdete obrázky

Při koncertu Will Johnse jsem si vzpomněl, jak někdy v roce 1988 vyprodala kapela, která si tuším říkala Jess, velký sál Thermalu, protože spatřit tehdy na tuzemské scéně britskou rockovou skupinu bylo zcela raritní. Dnes si jen tak synovec Erica Claptona přijede do Husovky, předvede takovou bluesrockovou jízdu, že všem přítomným lezou oči z důlků, prodá všechna CD a pak zas klidně zmizí do noci. Kdyby jen pro tohle, stála ta revoluce za to. Zde uvidíte fotky

Podtitul tohoto koncertu zněl "Cesta kolem světa za 80 minut" a dlužno říct, že se splnil do puntíku. Startovalo se ze Strážnice, pokračovalo přes Bretaň, Dublin, sefardské Španělsko, severní i jižní Ameriku až do Indie a Číny. A představení některých méně známých hudebních nástrojů ještě podtrhlo edukativní charakter celé produkce. Bylo to virtuózní a skvělé. Zde najdete obrázky

Miluju kapely, zpěváky a umělce, kteří se nikomu nepodobají, nikoho nenapodobují a nezapadají do žádné škatulky. A to je přesně Vasilův Rubáš. Dva nenápadní kluci s bubínkem, kytarou a harmonikou rozjeli hned od počátku show plnou výborné muziky, hry se slovy a humoru, který snad vzdáleně připomíná humor Baumaxův, je ale nesrovnatelně laskavější. A to, že na přidavek přizvali na scénu zvukaře a manažera, nemá opravdu obdoby. Zde je to na fotkách